Sleeve-note
Moji milí!
Velké věci nepotřebují velkých slov. Ostatně - pro věci skutečně velké slova vlastně ani nemáme. Proto velmi skromně a s pokorou Chat. Proto Měsíc vlků.
To nejprostší v životě lidském naopak začasté není prosto velebnosti. Proto Krajina bílých míst, proto Ať žije král.
Jsme, my muži, milé dámy, v podstatě velmi prostí. A proto zhusta patetičtí. Chceme býti piráty, kovboji, muži zákona, desperáty, mužnými dřevorubci, lodivody, zlatokopy, pionýry čehokoli, vědci, rozbíječi atomu a reprezentačními trenéry. Když už to nejde jinak, tak alespoň večer v hospodě. Nezlobte se. Jinak to neumíme. Ale, po hříchu, děláme to vlastně jen kvůli vám… Proč bychom to taky jinak dělali… Normální příběh.
I v dnešním poněkud zmateném světě jsou místa, ať kdekoli na zemi či v srdci, kde bydlí Bůh. (Alespoň tak věřím.) Proto Na polední straně.
Záleží mi na každé písničce, kterou napíšu. Ale na těch které napíšu pro Jindřišku, mi záleží přeci jen o něco víc. Poslouchejte Zvonky… Je to znát?...
Dva jsou Bůh. Troška kýče? A proč ne?!!! Kdo vlastně rozhoduje o tom co je kýč a co umění? Nějaká komise? Jaká? Kritik? A který? Vkus? A čí vlastně? A není okázalá originalita rozevlátých umělců vlastně taky kýčem?
Dopitnou jsem možná neměl vůbec napsat. Asi jsem jí neměl ani prožít. Ale i to je život. A já nejsem pštros.
Odkud vzala Pavlína Jíšová Podzimní vílu a Petr Pouta, nevím. Ale dík za ně.
To nejsladší z kuchyně života člověk většinou ochutná v těch několika zoufale krátkých letech, kdy se může nazývat již zralým, ale ještě mladým. Proto Dobrý duše, proto Z vody.
A nemá-li být život časem zbytečně promrhaným, musí se stále něco chtít. Je dlužno člověku neustále se pachtit. Za něčím. A pro chlapa to platí dvojnásob… Tedy - I Want All, Tak jedou ochutnat vodu všech moří.
Zbytek ponechám na Vás, moji milí lidé. Berte a suďte. Nešetřete nás, neboť teprve Vaším soudem našim písničkám dáváte život.
(Honza Brož)
